O zvuku se v odborné literatuře můžeme nejvíce dozvědět jako o fyzikálním stavu hmoty, méně již jako o subjektivním vjemu tohoto stavu a ještě mnohem skromněji jako o způsobu komunikace, především té mezilidské. Zcela stranou však zůstává zvuk jako objekt tvůrčí práce. Publikace představuje pokus o průnik do světa tvůrčí práce se zvukem coby nositelem hudební informace, nikoliv však v podobě souhrnu pragmatických pouček, jak tvořit zvuk, ale jako teoretická reflexe jevů, dějů a postupů, se kterými se tvůrci zvuku i jejich posluchači denně setkávají. Václav Syrový pojal publikaci jako zjevnou protiváhu ke své Hudební akustice, shrnul v ní nejenom své životní „zvukařské“ zkušenosti, ale také důležité „vedlejší“ poznatky výzkumných projektů, kterých se jako řešitel či spoluřešitel zúčastnil. Čtenář je postupně seznamován se způsoby práce se zvukem, s existenčními podobami zvuku a jejich interpretací a se základními psychologickými aspekty, se kterými se může každodenně setkat jak při aktivní práci se zvukem, tak při jeho pouhém pasivním vnímání.
Autor dále provází čtenáře vztahem hudby a zvuku a základními aspekty vzniku a zvukového vývoje hudebních nástrojů a hudebních prostorů. Zvláštní pozornost je pak v tomto směru věnována píšťalovým varhanám a elektronickým hudebním nástrojům, není opomenuta ani oblast realizace elektroakustické hudby. Čtenář se také dozví, jakým způsobem se hudební zvuk prezentuje, co je to zvukový obraz, aby se ještě dále seznámil s dramaturgickými aspekty práce se zvukem, jak se tyto uplatňují ve zvukové mixáži a montáži, v barvě zvuku a ve zvukovém efektu. Závěr publikace je věnován zvukové režii hudební nahrávky, přesněji její taktice a strategii. Publikace je určena všem, kteří o zvuku a práci s ním už mnohé vědí, a přesto se chtějí dozvědět ještě něco dalšího. Oslovuje také ty, kteří se nechají vyprovokovat k jinému než rutinně zavedenému pohledu na zvuk, a nejenom na ten hudební, nebo ty, kteří se chtějí nad zvukem vlastně jenom jinak zamyslet.
