Deníky, záznamy a korespondenci nejmladší naděje českého avantgardního divadla, herečky Jarmily Horákové (1904–1928), která záhy nakrátko vstoupila i na jeviště Národního divadla, zpracoval Jiří Frejka v době německé okupace nejen pro mladé adepty divadelního umění, které tehdy začal vyučovat na dramatickém oddělení pražské Konzervatoře: „Pro ethos umělecké práce – a umělecké dílo může tvořit přece jen šťastné spojení osobnosti umělecké a mravní – jsem chtěl, aby se dostal Deník do rukou široké čtenářské obce. Jsou ‘nepsané zákony’, jež poutají lidská srdce, jsou osudy, jež strhují svou jistotou a vzletem, a já jsem šťasten, že i ti, kdo ji neznali, dovedou rozpoznat příkladnost člověka tolik let zhaslého,“ napsal v roce 1941.
Knížka si zasluhuje pozornost vzhledem k „dramaturgii“ textů, interpretující mimořádnou tvůrčí osobnost mladé herečky v kontextu vzniku Osvobozeného divadla i tehdejší situace v Hilarově činohře ND. Dokládá také Frejkovu citlivost a hlubokou znalost psychologie herecké tvorby. Doprovodná studie Josefa Trägra, generačního druha Horákové i Frejky, je ukázkou vysoké úrovně tehdejšího historicko-kritického „psaní o herectví“. Nové vydání doplňuje studie Zuzany Sílové, která vychází z dostupných dobových materiálů – kritik, vzpomínek a korespondence J. Horákové s herečkou E. Hrázskou.
