České divadlo zná Josefa Vinaře jako několik desítek let činného pedagoga pražské DAMU, výraznou osobnost českého amatérského divadla, kde v dobách zákazu pedagogického povolání v 70. a 80. letech 20. století působil jako porotce, lektor a autor metodických příruček, dále jako autora významné herecké učebnice Elementy herectví, jako objevitele řady talentů a jako neúnavného rádce všem, kteří se zabývali herectvím, režií a dramaturgií.
Vinařovým nejvlastnějším médiem byla rozprava, konaná na samé hranici mezi skutečností a jejím scénickým obrazem. Vinař jako by toužil a současně se obával vstoupit otevřeně na scénu, jeho pedagogické působení vedlo však často až k spolutvorbě. Právě tak se obával vystoupit z prostoru rozpravy na zkušebně za katedru kabinetní teatrologie.
Léta před svou smrtí se Josef Vinař svěřoval s tím, že má rozepsáno hned několik monografií, ale „nikam nespěchá“. Chtěl své rukopisy nechat dozrát – a také s nimi vedl, stejně jako se studenty, nekonečný dialog, ve kterém je neustále upravoval a doplňoval. Grant AMU umožnil skupince autorových spolupracovníků a žáků pokusit se část těchto rukopisů, při jejichž dokončování čas autora nakonec roku 2015 předběhl, prozkoumat a zveřejnit.
Odevzdáváme nyní zájemcům a problematiku divadla knihu, která je záznamem přemýšlení významného českého divadelního pedagoga o herectví a o jeho pedagogice.
Přináší portrét Josefa Vinaře jako divadelního inspirátora, hybatele a učitele a ukazuje jej takového, jaký byl – jako divadelníka situovaného mezi tvorbu a její teorii. Jádrem knihy je pokračování Elementů herectví v podobě jakési rozpravy s původním dílem. Vidíme zde autorovu poctivou snahu uchopit problematiku co nejpřesněji a zabývat se hereckou tvorbou u jejích nejbytostnějších vnitřních zdrojů. Kniha je doplněna dalšími Vinařovými pozdními pracemi o herectví.
