K čemu jsou politické happeningy? Mohou něco doopravdy změnit? Jak přistupovat k jejich organizaci? Zbylo v současném politickém happeningu ještě něco z toho původního, klasického? Jak působí na postoj samotných organizátorů?
Autoři na tyto otázky odpovídají především z pozice účastníků a organizátorů. Příklady, které rozebírají, zároveň zasazují do kontextu svého studia autorské tvorby na jedné straně a filozofie a religionistiky na straně druhé. Upozorňují, že organizátoři happening často využívají účelově pro tzv. předání sdělení, ale nepracují s jeho podstatou. Té se autoři dobírají skrze hru, která osvobozuje od honby za vnějšími cíli, klade důraz na vlastní situaci akce a dává organizátoru i divákovi možnost od účelu, a nakonec i sebe samého, poodstoupit. Pak může happening oslovovat, aniž by se stal propagandou.
