Divadelní tvorba ve specifických skupinách je odbornou studií o dvou částech.
První se zaměřuje na divadelní tvorbu lidí s mentální retardací a nastiňuje problematiku lidí s postižením v kontextu divadelní tvorby s přesahem k výtvarnému umění a divadelní antropologii a zachycuje základní principy této práce. Texty Vladimíra Nováka a Kateřiny Šplíchalové z DAMU vycházejí z jejich disertačních prací a především z jejich společné třináctileté praxe divadelní tvorby s lidmi s mentální retardací.
Druhá část knihy je zaměřena na divadelní tvorbu Neslyšících. Příspěvky Zoji Mikotové a Veroniky Broulíkové se týkají vzniku, existence a vývoje Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící na DIFA JAMU v Brně. Tento ateliér je laboratoří hledání nových postupů při práci s Neslyšícími a pro Neslyšící, jedná se především o rozvoj pohybové a výtvarné kreativity a rozvoj tvůrčího potenciálu specifické komunikace. Texty Kateřiny Jebavé a Hany Volkmerové Galetkové pak naplňují výzkumná témata, která odpovídají novým trendům v péči, výchově a vzdělávání jedinců a skupin se specifickými potřebami.
