Historická monografie se zaměřuje na organizaci studia a studijní systém a popisuje mocenské a institucionální mechanismy ovlivňující školu v jednotlivých etapách její existence od jejího založení Benešovými dekrety v roce 1946 až po počátek 90. let. Prostřednictvím vzpomínek pamětníků se současně snaží zachytit i subtilní rovinu bytí na škole a možností studia a tvorby.
AMU se vydáním této publikace řadí po bok nejen českých univerzit a vysokých škol, jako jsou Univerzita Karlova, Masarykova univerzita či Univerzita Palackého, které se již svým dějinám věnovaly, ale také například Oxfordské či Cambridgeské univerzity, které o svých dějinách vydaly množství knih. Vědomí a reflexe vlastních dějin je podstatnou součástí vlastní identity a zároveň nástrojem k hlubšímu poznání souvislostí a příčin aktuálního stavu. V případě dějin AMU se tak například otevírají složité a dodnes aktuální otázky o podobách a pozici terciárního vzdělávání v umění či diskuse o vztahu mezi uměním a vědou.
