V první polovině 19. století úspěšně vystupovala v mnoha evropských městech skupina loutkářů Pratte, pocházejících údajně ze Švédska. Několik náhodně dochovaných cedulí a divadelních inzercí z jejich vystoupení v Hamburku, Stockholmu, Petrohradě, Vídni, Budapešti či Praze dávají tušit, že Pratteovi prošli se svým loutkovým divadlem vskutku velkou část Evropy, ale povědomí o jejich skutečném původu a inscenačním stylu upadlo v zapomnění. Teprve v posledních letech se v souvislosti s obnovením intenzivního bádání o prvním českém loutkáři Janu Brátovi z východočeského Náchoda podařilo objevit důležité dokumenty, které přinášejí překvapivé poznatky o jeho potomcích: o jeho synu Antonu Pratteovi a jeho dětech, kteří pokračovali v jeho loutkářské činnosti. Z mlh dávné minulosti se tak před námi vynořuje fascinující příběh o původu a životních osudech tří generací loutkářského rodu, jenž byl téměř sto let živou součástí kulturního dění v středoevropském regionu.
Recenze v Divedelní revui, 2012, č. 1
Recenze v časopise Loutkář, 2011, č. 5
Zpráva o křtu knihy ve Finančních novinách
