Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze

Americký Jih v pojetí knihy neodkazuje k reálné lokaci, ale zabývá se konstrukcemi jižanského imaginárna, post-jižanským Jihem, který je nekonečnou sérií reprezentací a komodifikací „jižanství“. Zkoumání projevů jižanské gotiky ve filmu a televizi se ubírá po dvou zřetelných liniích – první z nich umisťuje zdroj svého působení do nadpřirozených entit a událostí, druhá zkoumá skrytá zákoutí duše a lokální historie. Zároveň se mnohdy obě linie prolínají a nadpřirozené jevy odrážejí psychologické rozpoložení postav.

Některé ze seriálů se kriticky věnují otázkám feminismu, rasy a náboženství a dávají hlas minoritnímu vidění světa, na druhé straně mohou k Jihu a jeho obyvatelům přistupovat exploatačně. Důležitým prvkem je pak v gotické naraci příroda. Okolní krajina není jen neutrálním pozadím vyprávění, ale vždy interaguje s postavami a příběhem, vnáší do vyprávění vlastní historii a ztělesňuje místní traumata. Charakteristická je pro seriálová vyprávění hermetická uzavřenost místních komunit, toxicita prostředí a nemožnost z prostoru vyprávění uniknout.

Jednotlivé kapitoly knihy zkoumají tyto otázky detailněji a z různých perspektiv. Veronika Klusáková se prostřednictvím analýzy titulkových sekvencí vybraných seriálů ptá, jaké konkrétní tropy, stereotypy a filmařské postupy tvůrci volí k definování mizanscény a nakolik tyto strategie konstruují televizní Jih jako gotický. Martin Charvát ve své kapitole zabývá suverzivním potenciálem gotické televizní produkce, ke které ale podle něj dochází jen na povrchu a tyto reprezentace Jihu spíše přispívají k udržování dominantního statu quo. Sara Pinheiro otevírá dosud málo probádanou oblast audiovizuálních studií analýzou zvukové krajiny tohoto typu seriálů. Knihu uzavírá komparativní vhled Petra Pláteníka do světa seriálu Bažináč, který je zatím posledním výhonkem organismu stejnojmenné multimediální franšízy, proliferující na americké popkulturní scéně od počátku 70. let, nově zasazeným do prostředí Jihu.