Publikace o prof. Jaroslavu Zichovi, který stál u zrodu Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze a bývá svými žáky označován za otce-zakladatele, vychází v roce stého výročí jeho narození. Vznikla z dluhu, který k němu a jeho odkazu pedagogové HAMU, profesionální hudební teoretici a interpreti cítili – v tom smyslu, že svou prací navazují nejen na jeho odkaz coby hudebníka a skvělého interpreta, skladatele, estetika, rozhlasového režiséra a hudebního publicistu, ale také rozvíjejí Zichovy teoretické a pedagogické podněty, jež tvoří základ oborů Hudební teorie se specializací na teorii interpretace a Interpretace a teorie interpretace, které jsou dnes na HAMU pěstovány hlavně v rámci doktorského studia.
Kromě úvodního zamyšlení nad Zichovým odkazem J. Hlaváče, obsahuje kniha tři teoretické studie (V. Tichý, J. Vičar, I. Kurz), vzpomínky a dopisy přátel a spolupracovníků, včetně Zichova učitele J. B. Foerstera, některé Zichovy statě týkající se interpretačního umění a teorie, článek o studiu teorie interpretace a úryvek disertační práce M. Týmlové o interpretaci klavírního díla Josefa Suka.
V oddílu Dokumentace (J. Ludvová) jsou soustředěny soupisy děl, nahrávek, bibliografie a archiválií a různých osobních dokumentů. Součástí publikace je i příloha, obsahující fotografie a faksimile dopisů i programů koncertů s díly J. Zicha.
