Autor objasňuje pojem praktické dramaturgie na genezi a vývoji této pražské scény v letech, kdy podstatně spoluurčoval její profil. Jeho výklad spojuje kritický nadhled při zachycení širšího společensko-kulturního kontextu se zaujetím přímého aktéra tehdejších dějů. Prolíná se v něm historický pohled s teoretickou reflexí.